Neméně důležitá je zároveň dostupnost těchto plynů a produktů, optimalizace zásobovacích systémů pro plyny, poradenství a technická podpora zákazníka při jejich využívání v procesu svařování. To vše nabízí společnost Linde Gas prostřednictvím největší sítě prodejních míst v České a Slovenské Republice a rovněž prostřednictvím technické podpory kvalifikovaných aplikačních inženýrů. Máte jakýkoliv dotaz na využívání technických plynů v oblasti svařování? Kontaktujte nás na emailové adrese aplikace@linde.com nebo přímým oslovením aplikačního inženýra působícího ve vaší oblasti:
Svařování metodou TIG (Tungsten Inert Gas)
Svařování netavící se elektrodou v inertním plynu je jedna z nejvíce využívaných metod pro svařování nerezových ocelí, niklu a jeho slitin, hliníku a jeho slitin případně titanu a jeho slitin. Jak již název metody svařování napovídá, pro svařování metodou TIG budou využívány inertní (netečné) plyny, které svým charakterem nereagují s wolframovou elektrodou, ani svařovaným materiálem. Mezi produkty pro metodu TIG patří tyto plyny a jejich směsi:
Argon (Ar)
Argon je dodáván v čistotách 4.6 (99,996% Ar), 4.8 (99,998% Ar) a 5.0 (99,999% Ar). Vyšší čistot argonu jsou požadovány tam, kde je materiál více náchylný k oxidaci (tam, kde je vyšší afinita ke kyslíku). Vyšší čistoty lze tedy obecně doporučit pro svařování hliníku a titanu. Argon se rovněž u metody TIG využívá ve všech svařovacích směsích s níže uvedenými plyny.
Helium (He)
Helium je netečný plyn, který je deficitní a tím i strategickou komoditou. Při svařování se využívá jeho výborné tepelné vodivosti, zejména u materiálu s vysokou tepelnou vodivostí jako je hliník a jeho slitiny. Směsí argonu a helia, lze v některých případech eliminovat nutnost předehřevu hliníku a jeho slitin, tím zvýšit produktivitu a eliminovat nekvalitu ve formě deformací od předehřevu, zlepšit komfort svařovaní apod.
Vodík (H2)
Vodík je redukční plyn. Ve svařovacích směsích je využíván zejména pro TIG svařování ve směsi s argonem. Ve směsi s dusíkem se pak vodík nejvíce využívá pro tzv. formování kořene svaru. Vodík přispívá ke zvýšení teploty svarové lázně pomocí zvýšení teplotní vodivosti ochranného plynu.
Dusík (N2)
Dusík se ve větší míře využívá pro formování kořenové části svaru, rovněž v kombinaci se specifickým obsahem vodíku, případně se v limitní koncentraci ve směsi s argonem, využívá pro svařování duplexních ocelí.
Mezi produkty pro metodu MIG patří tyto plyny a jejich směsi:
Argon (Ar)
Argon je dodáván v čistotách 4.6 (99,996% Ar), 4.8 (99,998% Ar) a 5.0 (99,999% Ar). Vyšší čistot argonu jsou požadovány tam, kde je materiál více náchylný k oxidaci (tam, kde je vyšší afinita ke kyslíku). Vyšší čistoty lze tedy obecně doporučit pro svařování hliníku a mědi.
Helium (He)
Helium je netečný plyn, který je deficitní a tím i strategickou komoditou. Při svařování se využívá jeho výborné tepelné vodivosti, zejména u materiálu s vysokou tepelnou vodivostí jako je hliník a jeho slitiny. Směsí argonu a helia, lze v některých případech eliminovat nutnost předehřevu hliníku a jeho slitin, tím zvýšit produktivitu a eliminovat nekvalitu ve formě deformací od předehřevu, zlepšit komfort svařovaní apod.
Mezi produkty pro metodu MAG patří tyto plyny a jejich směsi:
Argon (Ar)
Čistý argon se při metodách MAG svařování nevyužívá, a je vždy používán ve směsi s jinými aktivními plyny jako je oxid uhličitý (CO2), kyslík (O2), oxid dusnatý (NO), aj.
Oxid uhličitý (CO2)
Oxid uhličitý, nazývaný v minulosti též jako kysličník uhličitý je plyn pro svařování metodou MAG u běžných konstrukčních ocelí, ocelí žárupevných a žáruvzdorných, jakožto i pro svařování jemnozrnné konstrukční oceli, oceli pro zušlechťování a na ocelové polotovary s protikorozní vrstvou Zn, Al (svařovat pokovené materiály není obecně doporučeno).
Kyslík (O2)
je aktivní plyn používaný v ochranných směsích, kde nepřekračuje obvykle 5 %. Kyslík vyniká tepelným potenciálem. Přispívá k širokému závaru a vytváří tekutou svařovací lázeň, čímž má svarový kov vyšší smáčivost. Kyslík se využívá ve směsi s argonem jako 2-komponentní, nebo také s oxidem uhličitý a argonem v 3-komponentních ochranných svařovacích směsích, pro svařování uhlíkových ocelí, případně pro svařování vysokolegovaných ocelí.
Formování svaru (Purging Gas)
Formováním nazýváme proces, při kterém je protilehlá (kořenová) část svaru chráněna vháněním ochranného plynu, pro zamezení vzniku oxidace a pórů, vlivem působení látek obsažených ve vzduchu. Vzduch je působením formovacího plynu vytlačen z oblasti svařování a nahrazen formovacím plynem, který zajišťuje ochranu kořenové části svaru během procesu svařování.
Mezi produkty určené pro formování svaru patří tyto plyny a jejich směsi:
Argon (Ar)
Argon je dodáván v čistotách 4.6 (99,996% Ar), 4.8 (99,998% Ar) a 5.0 (99,999% Ar). Vyšší čistot argonu jsou požadovány tam, kde je materiál více náchylný k oxidaci (tam, kde je vyšší afinita ke kyslíku). Vyšší čistoty lze tedy obecně doporučit pro svařování hliníku a titanu.
Dusík (N2)
Samostatně se dusík příliš nevyužívá. Není doporučen jako ochranný plyn u nerezových ocelí stabilizovaných titanem. Jako formovací plyn je většinou dodáván ve směsi s vodíkem.
Vodík (H)
Samostatně se vodík ve svařování nevyužívá zejména pro jeho hořlavost a výbušnost.. Jako formovací plyn je většinou dodáván ve směsi s dusíkem a argonem, kde je obsažen do max. 10%.
Jak správně zvolit optimální plyn pro svařování podle typu materiálu a metody?
Jaké je chemické složení svařovacích plynů?
Další klíčové informace pro správnou volbu ochranného plynu pro svařování